[ Pobierz całość w formacie PDF ]
//-->DIRK J. STRUIKDějinyMatematikyČESKOSLOVENSKÁ SPOLEČNOSTPRO ŠÍŘENÍ POLI TI CKÝCHA VĚDECKÝCH ZNALOSTÍORBIS • PRAHA • 1963MALÉVĚDECKÁ RADAMODERNÍ ENCYKLOPEDIEJan Auerhahn (Československá akademie věd), proí.dr. Josef Augusta (Karlova universita Praha), Gustav Bareš (Ústav dějin KSC), prof. dr. inž. VilibaldBezdíček (Vysoké učení technické Brno), akademikdr. Josef Augusta (Karlova universita Praha), Gu$-Dion�½z Blaškovič (Slovenská akademie věd), prof.dr. František Buriánek (Karlova universita Praha),inž. Jiří Celeda (Vysoká škola chemicko-technologic-ká Praha), doc. Antonín Červinka (Institut společ.věd Praha), prof. dr. Josef Dobersk�½ (Karlova universita Praha), člen korespondent ČSAV Julius Do-lansk�½ (Československá akademie věd), akademikOto Dub (Slovenská akademie věd), doc. dr. KarelHavlíček (Karlova universita Praha), člen korespondent ČSAV Ferdinand Herčík (Československá akademie věd), prof. inž. Ladislav Jeníček (Českévysoké učení technické), dr. Erika Kadlecová (Československá akademie věd), doc. Vladimír Kaigl (Československá akademie věd), akademik Antonín Klečka (Československá akademie věd), doc. dr. ArnoštKleinzeller (Československá akademie věd), prof. dr.Arnošt Klíma (Karlova universita Praha), akademikArnošt Kolman (Československá akademie věd), prof.dr. Anton Kotzig (Slovenská akademie věd), akademik Jaroslav Kožešník (Československá akademievěd), prof. Dalibor M. Krno (Universita KomenskéhoBratislava), prof. dr. inž. Ferdinand Kuba (Vysokéučení technické Brno), prof. dr. Josef Kuba (Národní technické muzeum Praha), generálmajor JaroslavKučera (Vojensk�½ historick�½ ústav) Luisa Landová-Sty chová, prof. dr. Josef Linhart (Pedagogick�½ústav J. Á. Komenského ČSAV), akademik JosefMacek (Československá akademie věd), akademikIvan Málek (Československá akademie věd), prof. dr.Josef Mohr (Karlova universita Praha), prof. dr. Jiřina Otáhalová-Popelová (Karlova universita Praha),prof. dr. Otakar Pertold (Karlova universita Praha),člen korespondent ČSAV Václav Petržilka (Spojen�½ústav jadern�½ch v�½skumú, Dubna SSSR), akademikSilvestr Prát (Československá akademie věd), akademik Vladimír Procházka (Československá akademie věd), prof. dr. Karel Přerovsk�½ (Balneologick�½ústav Praha), dr.-Vladimír Ruml (Institut společensk�½ch věd), dr. Ivan Sviták (Československá akademie věd), akademik František Sorm (Československá akademie věd), prof. MUDr. Václav Šváb (Karlova universita Praha), člen korespondent ČSAV JanTauber (Československá akademie věd), prof. dr.Michal Topol sk�½ (Universita Komenského Bratislava), dr. Vladimír Van�½sek (ČSAV).9 *Sn_oj8O '>>Co>ы.DZ912*S 3С WJo J« >Н3 ©o№ coи9oQ©лg§HPŘEDMLUVAMatematika je velk�½m dobrodružstvím v myšlení; v jejích dějinách se zrcadlí mnohé z nejhlubších myšlenekbezpočtu generací lidstva. Stěsnat tyto dějiny do knihyo necel�½ch třech stech stránkách jsme mohli jen za předpokladu přísné kázně, s kterou jsme načrtli v�½voj jenněkolika hlavních směrů a omezili objasňování ostatníchhistorick�½ch souvislostí. Bibliografické údaje se nutněomezily jen na stručn�½ přehled; mnohé poměrně v�½znamné vědce, jako je Roberval, Lambert, Schwarz, Čebyševaj., jsme museli opomenout. Omezení, které možná nejvíce zkresluje, tkví však v nedostatečném zařazení matematiky do celkové kulturní a společenské atmosféry,v níž kvetla nebo upadala. Matematika byla ovlivněnazemědělstvím, obchodem i v�½robou zboží, vojenstvím,inžen�½rstvím a filosofií, podobně jako fyzikou a astronomií. Vliv hydrodynamiky na teorii funkcí, Kantova učenía zeměměřictví na geometrii, elektromagnetismu nateorii diferenciálních rovnic, karteziánství na mechanikua scholastiky na infinitesimální počet, to vše bylo možnénaznačit jen v několika větách nebo jen několika slovy, ačkoliv pokrok a obsah matematiky lze plně pochopit jen tehdy, když se uváží všechny tyto určujícífaktory. Často odkaz na literaturu musel nahradit historick�½ rozbor. Náš v�½klad končí kolem roku 1900,protože soudíme, že v dnešní matematice je tolik nej-různějších hledisek, že je nemožné — rozhodně proautora této knihy — zhodnotit bez zřejm�½ch rozporůtřeba jen hlavní směry v�½voje1.Věříme, že přes tato omezení můžeme podat dosta1 Srv. H. Weyl, A Haif Century of Mathematics, Amer. Math.Monthly, 58, 1951, str. 523-533.5tečně přesné vylíčení hlavních směru v�½voje matematikyv průběhu staletí i se společensk�½mi a kulturními kořeny,z nichž vyrůstala. V�½běr historického materiálu nebylzaložen pochopitelně jen na objektivních činitelích, n�½bržovlivnily ho i autorovy sympatie a antipatie, jeho znalostii neznalosti. Pokud jde o neznalosti, musíme přiznat, ženebylo vždy možné vycházet z původních pramenů;příliš často se muselo užít pramenů z druhé či dokoncetřetí ruky. Můžeme proto dát dobrou radu čtenáři nejentéto knihy, n�½brž všech podobn�½ch historick�½ch pojednání,aby si prověřoval tvrzení — pokud je to možné — v původních pramenech. Tato zásada je oprávněná i z jin�½chdůvodů. Znalost autorů, jako je Euklides, Diofantos, Des-cartes, Laplace, Gauss nebo Riemann, by se neměla zakládat v�½lučně na citacích a historick�½ch v�½kladech, kterépopisují jejich díla. Originální text Euklida nebo Gaussed�½chá toutéž oživující silou jako původní text Shakespeara a v Archimédovi, Fermatovi nebo Jacobim jsoustejně krásná místa jako u Horáce nebo Emersona.•Hlavní teze, které měl autor při zpracování materiáluna mysli, jsou:1. V orientálních kulturách spíše zdůraznit souvislosti apříbuznosti než je mechanicky rozdělovat na kulturuegyptskou-, babylónskou, čínskou, indickou a arabskou.2. Rozlišit zvláště v řecké matematice mezi zjištěn�½mfaktem, hypotézou a tradicí.3. Ukázat vztahy obou směrů renesanční matematiky kespolečnosti, totiž směru aritmeticko-algebraického к obchodním zájmům onoho období a tzv. teorie fluxí к inžen�½rství.4. Založit v�½klad matematiky 19. století spíše na osobácha školách než na problémech. Příkladem zde byly Vorle-sungen uber die Geschichte der Mathematik im 19.Jahrhundert od Felixe Kleina. V�½klad, kter�½ sleduje v�½vojproblémů, nalezneme v knihách Cajoriho a Bellově nebos techničtějšími údaji v Encyklopaedie der mathema-tischen Wissenschaften (Leipzig 1898—1935, 24 svazků)a v Pascalově Repertorium der hóheren Mathematik(Leipzig 1910—1929, 5 svazků).6
[ Pobierz całość w formacie PDF ]